Part 2...

 The light from the hallway did not bleed through, but the shadow in the door crack extinguished even the little that was left of the night. The rhythmic breathing accelerated for a second. He knew she was aware of him.


She tried not to breathe. The floorboards froze her thighs, but the cold inside her was deeper. Her hand instinctively slid across the floor, feeling for anything hard. Her fingers hit a heavy, rusty nail protruding from an old beam. Not much, but better than empty palms.


The door opened wider, slowly, millimeter by millimeter.


"You thought you could just lock it up and walk away, didn't you?" a voice called out from the dark. It was neither a shout nor a threat. Just the calm, matter-of-fact tone of someone who knows they have the upper hand. A voice she knew all too well, one she had lied to herself about ever hearing again.


She didn't move. When the past bursts into your life with a hammer in hand, the first reflex is to freeze. The second is to survive.


The door stayed wide open. A silhouette outlined itself in the hallway's gloom, offering no invitation to talk. All those attempts to start over, all those days spent piecing a broken life back together, shrank down to a single moment. Raw reality you couldn't talk your way out of, nor run from.


The show had begun, and the first move was hers.


© Dark Studio Art (DSA) | DarkMirax

Komentáře

Okomentovat

Děkuji za komentář.
Pište slušně a k tématu.
Každý názor je vítán, pokud je vyjádřen s respektem.
Díky, že jste se zastavili.

Populární příspěvky z tohoto blogu

To by stačilo

 Vítej v temnotě. Prošel jsem závislostí. Ne jako v těch příbězích, kde někdo padne, pak vstane a řekne — byl jsem na dně, ale zvládl jsem to. Mně to trvalo. Dlouho. A cestou jsem ztratil věci, který se nevrátí. Tenhle blog vznikl, protože jsem potřeboval vykřičet to někam ven. Ne terapeutovi, ne kamarádovi, ne do prázdna pokoje ve tři ráno. Sem. Nahlas. Černý na bílém. Nebudu tady psát návody. Nebudu radit, jak se zachránit, protože sám jsem to řešil roky a pořád nevím, jestli mám právo radit cokoliv. Co tady bude, to jsou příběhy. Moje. Chvíle, který jsem přežil, a chvíle, kdy jsem si nebyl jistý, jestli přežít chci. Závislost není jen o té věci, na které lpíš. Je o tom, co tě k ní dohnalo. O té díře uvnitř, kterou se snažíš zaplnit čímkoliv, co na chvíli přestane bolet. A o tom, jak se ta díra časem zvětšuje, místo aby zmizela. Možná sem přišel náhodou. Možná tě přivedlo něco, co sám ještě nedokážeš pojmenovat. Možná tady najdeš kus svého příběhu — nebo pocit, že v té tmě nejsi ...
Další informace

DarkMirax

 Mezi řádky. Tam se skrývá to nejdůležitější. Slova na povrchu jsou jen obal. Skutečný smysl je v mezerách mezi nimi – v tom, co se nedopoví, co zůstane viset ve vzduchu. Kdo umí číst mezi řádky, ten rozumí víc, než co je napsáno. Psaní není hra na to, být dokonalý. Není to výkon pro potlesk. Je to způsob, jak vytáhnout ven věci, které by jinak zůstaly zamčené. Věci, které tíží. Věci, které nikdo nechce slyšet nahlas, ale každý je někde uvnitř nosí. Nepíšu, abych se zalíbil. Píšu, protože mlčení bolí víc než slova. Protože některé myšlenky, když zůstanou uvnitř, začnou hnít. A jediný způsob, jak je zneškodnit, je pustit je ven – bez příkras, bez omluv, bez snahy udělat to hezčí, než to je. Tady nenajdete motivační věty na konci. Nenajdete rady, jak žít líp. Najdete jen syrové myšlenky, tak jak přišly. Někdy tvrdé. Někdy nepříjemné. Ale vždycky pravdivé. Kdo chce číst jen mezi řádky, ten tady najde víc, než co je vidět na první pohled. © DarkMirax
Další informace

The Deal You Never Made

 I get what you're saying, but I never claimed there's always calculation behind it. There's a difference between what someone intends and what the sentence does. Even when it comes out of awkwardness, from someone who can't say a hard thing straight, the effect is the same. Your reaction is written off before anything lands. Different motive, same mechanism. Most people using it don't realize they're doing it. That's not the interesting part. I agree about the point. Content is what should be judged. But the opening line is information too. If someone needs it, they'd already factored in how it would land. That proves nothing on its own. It's just one more thing to know.
Další informace