Dům
Dům na kraji lesa Bylo jí devatenáct. Jemu padesát čtyři. Dům stál na konci ulice, kde už asfalt přecházel v prašnou cestu. Za plotem šuměl les. Večer voněl mokrou trávou, chladným dřevem verandy a psem, který celý den ležel u prahu, jako by dům hlídal i ve spánku. Klára přijela na tři týdny. Měla uklízet, vařit, venčit. Nic víc. Pokoj nahoře. Zámek ve dveřích. Ráno káva, večer ticho. Tak to slíbil. První dny to tak i vypadalo. On mluvil málo. Košile, vyhrnuté rukávy, těžký krok po prknech. Kávu pil u okna. Pes — velký, tmavý, s husí srstí na šíji — chodil za ním jako stín. Když Klára vařila, cítila jeho pohled na zádech. Ne vždycky věděla, jestli je to pes, nebo on. Třetí večer pršelo. Stála v kuchyni v tenkém triku a domácích kraťasech. Vlasy měla sčesané do culíku. Na lince krájel citron. Šťáva jí stekla po zápěstí. Pes přišel sám. Položil čumák na její stehno. Teplý. Mokrý. „Jdi pryč,“ zašeptala. Pes nezměnil nic. Jen funěl. Dech jí ohříval kůži nad kolenem. Ze dveří se ...