Lež - Pravda

 Proč nás nejvíc štve člověk, který má pravdu


Pamatuji si přesně ten moment. Někdo mi řekl něco o mně. Klidně, bez zlého úmyslu. Větu která seděla tak přesně, že jsem cítil jak mi stoupá krev k hlavě.


Neměl jsem co odpovědět. Tak jsem odešel.


Říkal jsem si že je to drzost. Že mě nezná. Že nemá právo.


Pravda byla jednodušší — měl pravdu. A to bylo nesnesitelné.


Jsou lidé které nesnášíme bez zjevného důvodu. Neudělali nám nic. Jen jsou — a nám to vadí. Jejich slova, jejich klid, jejich přítomnost.


Málokdy si přiznáme ten skutečný důvod.


Nejsnadnější obrana je útok. Zpochybnit zdroj. Zpochybnit motiv. Říct že nás nezná, že nemá právo, že mluví z nevědomosti.


Funguje to. Krátkodobě.


Pravda nikam neodejde. Jen čeká.


Všimněte si kde nejvíc reagujete. Co vás rozčílí v článku, v rozhovoru, v cizím příběhu. Co vás budí ve tři ráno i když jste to přejeli bez komentáře.


Tam je odpověď.


Ne na otázku proč vás ten člověk štve.


Na otázku co o sobě ještě nechcete vědět.


© DarkMirax

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To by stačilo

 Vítej v temnotě. Prošel jsem závislostí. Ne jako v těch příbězích, kde někdo padne, pak vstane a řekne — byl jsem na dně, ale zvládl jsem to. Mně to trvalo. Dlouho. A cestou jsem ztratil věci, který se nevrátí. Tenhle blog vznikl, protože jsem potřeboval vykřičet to někam ven. Ne terapeutovi, ne kamarádovi, ne do prázdna pokoje ve tři ráno. Sem. Nahlas. Černý na bílém. Nebudu tady psát návody. Nebudu radit, jak se zachránit, protože sám jsem to řešil roky a pořád nevím, jestli mám právo radit cokoliv. Co tady bude, to jsou příběhy. Moje. Chvíle, který jsem přežil, a chvíle, kdy jsem si nebyl jistý, jestli přežít chci. Závislost není jen o té věci, na které lpíš. Je o tom, co tě k ní dohnalo. O té díře uvnitř, kterou se snažíš zaplnit čímkoliv, co na chvíli přestane bolet. A o tom, jak se ta díra časem zvětšuje, místo aby zmizela. Možná sem přišel náhodou. Možná tě přivedlo něco, co sám ještě nedokážeš pojmenovat. Možná tady najdeš kus svého příběhu — nebo pocit, že v té tmě nejsi ...
Další informace

Dnes

Nemusíš být celý, abys byl dost. Ne dnes. Nikdy. Trávíme tolik času tím, že se snažíme opravit sami sebe, než pustíme někoho dovnitř. Než si dovolíme odpočinout. Než se rozhodneme, že si něco dobrého zasloužíme. Ale rozbité věci pořád drží světlo. Prasklé hrnky pořád drží teplo. A ty — přesně takový, jaký teď jsi, unavený, nedokončený a pořád jdeš dál — jsi už dost. Přesně takový, jaký jsi. DarkMirax 🖤
Další informace

DarkMirax

 Mezi řádky. Tam se skrývá to nejdůležitější. Slova na povrchu jsou jen obal. Skutečný smysl je v mezerách mezi nimi – v tom, co se nedopoví, co zůstane viset ve vzduchu. Kdo umí číst mezi řádky, ten rozumí víc, než co je napsáno. Psaní není hra na to, být dokonalý. Není to výkon pro potlesk. Je to způsob, jak vytáhnout ven věci, které by jinak zůstaly zamčené. Věci, které tíží. Věci, které nikdo nechce slyšet nahlas, ale každý je někde uvnitř nosí. Nepíšu, abych se zalíbil. Píšu, protože mlčení bolí víc než slova. Protože některé myšlenky, když zůstanou uvnitř, začnou hnít. A jediný způsob, jak je zneškodnit, je pustit je ven – bez příkras, bez omluv, bez snahy udělat to hezčí, než to je. Tady nenajdete motivační věty na konci. Nenajdete rady, jak žít líp. Najdete jen syrové myšlenky, tak jak přišly. Někdy tvrdé. Někdy nepříjemné. Ale vždycky pravdivé. Kdo chce číst jen mezi řádky, ten tady najde víc, než co je vidět na první pohled. © DarkMirax
Další informace